Mít nic, nebo nic nemít. To je, oč tu běží. Z hlediska češtiny je to asi onen "dvojitý zápor" - nemít nic. Zdálo by se, že vlastnictví právě tohoto nic je mizérie největší, trapnost a otrava. Ale není tomu tak úplně pravda. Sice se v nic bohatství zrovna neskrývá, ale.... Nic je nejstabilnější věc v dnešní době, co si umím představit. Nic nelétá v oblacích. Nic nestojí na vysokých nohách sestavených z něčeho. Nic prostě jen tak leží na zemi. Leží, nikam nejde, nespěchá a snad ani k ničemu nevzhlíží. Nelze z něj nikam spadnout. Nikdo ho neukradne. Pokud svoje nic nemůžete najít, můžete si kdekoliv stoupnout na jiné nic, které zatím nikomu nepatří a prohlásit ho za své. Nikdo na vás nemůže, nic totiž není zapsáno v žádných katastrálních mapách ani finančních úřadech. Na nic můžete kdykoliv začít něco budovat. Kariéru, vzdělání, hmotný majetek ...... cokoliv. Ale pozor! Pokud to budujete špatně - spadne vám to. Pokud to budujete moc rychle - spadne vám to. Pokud to budujete a nevíte proč - spadne vám to. Pokud to budujete jen proto, že vám to řekli ostatní - spadne vám to. Je jen na vás, kolik energie a prostředků dáte do budování toho nečeho. Ale jistotu máte jedinou. Pokud jste o všechno, co jste budovali, přišli vinou svou, či ostatních - je tu stále jediná životní jistota "VAŠE NIC". Vždy na vás bude čekat, až se vrátíte z vašich cest za bohatstvím duševním či movitým a vrtět ocasem jako věrný pes, když uvidí, jak se k němu z dálky vracíte. Já si nemyslím, že nic je málo. A už vůbec ne, že je na něm něco špatného. Možná, že nic je vlastně všechno. Sem jsme s ním přišli a s ním odsud i odejdeme. Nic jiného vlastně ani nemáme.